• Orig. názov: Play It Again, Sam
• Žáner: komédia
• Krajina pôvodu: USA
• Dĺžka: 86 min.
• Odporúčaná prístupnosť: tento film je nevhodný pre maloletých do 15 rokov

• Réžia: Herbert Ross
• Scenár: Woody Allen
• Kamera: Owen Roizman
• Hudba: Billy Goldenberg
• Hrajú: Woody Allen, Diane Keaton, Tony Roberts, Jerry Lacy, Susan Anspach, Jennifer Salt

Obsah:

V prológu sleduje filmový kritik Allan Felix s dojatím finále romantického hitu Casablanca (1942), v ktorom postava Humphreyho Bogarta prenecháva milovanú ženu svojmu sokovi. Nasledujúci dej potom líči snahy Allana, ktorého opustila manželka, o zoznámenie s novou ženou. V tom, ako niekoho „zbaliť“, mu radí oživená bogartovská postava štylizovaná do drsného protagonistu detektívky Maltézský sokol ale i jeho priatelia Dick a Linda Christieovci. Ich snahy Allan trápne marí pokusmi využiť “Bogartove” rady.

Herbert Ross (13. 5. 1927, New York, USA . 9. 10. 2001, New York, USA)
Vyrastal síce na Floride, ale ešte pred dokončením strednej školy odišiel späť do rodného New Yorku. Študoval herectvo a tanec a začínal ako zborista v broadwayských muzikáloch, ale v tanečnej kariére mu zabránila príliš statná postava. Na začiatku 50. rokov úspešne presedlal na choreografiu, ktorou sa zaoberal aj v televízii a potom vo filme (o.i. Meet Me in St. Louis 1959, Dr. Dolittle, 1967, Funny Girl, 1968). V televízii sa začal venovať aj réžii a okrem hudobných snímok si osvojil aj iné žánre. Napriek tomu jeho najoceňovanejším dielom ostáva tanečná dráma Nový začiatok (nominácia na Oscara za réžiu a film, Cena losangeleských filmových kritikov a Zlatý glóbus za réžiu).

Filmografia (výber)
Goodbye Mr. Chips, 1969, Play It Again, Sam, 1972, The Last of Sheila, 1973, Funny Lady, 1975, The Turning Point, 1977, The Goodbye Girl, 1977, California Suite, 1978, Nijinski (1980), I Ought to Be in Pictures, 1982, Protocol, 1984, The Secret of My Success, 1987, Steel Magnolias, 1989, My Blue Heaven, 1990, True Colors, 1991, Soapdish, 1991, Undercover Blues, 1993, Boys on the Side, 1995.

O FILME

Film Zahraj to znovu, Sam vznikol v roku 1972 a od uvedenia Casablanky ho delilo tridsať rokov. Od jeho premiéry uplynul ešte dlhší časový úsek, čo nás oprávňuje vnímať ho spätne ako stretnutie dvoch ikon: bogartovskej a allenovskej postavy.

Michael Žantovský: Woody Allen (ČSFÚ 1990, Praha, str. 55):

„Keatonová je Allenovi tím, čím byl Harpo Grouchovi, Hardy Laurelovi, Voskovec Werichovi či Šlitr Suchému – spoluhráčem sehraným tak dokonale a instinktivně, že divák má dojem jediné, byť dvojdomé komické persony.”

Alena Prokopová: Zahraj to znovu, Same – Filmové listy Projekt 100 – 2010:

“Přestože Woody Allen měl za sebou už dva režisérské pokusy (komedie Seber prachy a zmiz, 1969, a Banáni, 1971), režii klasicky vystavěného příběhu musel přepustit zkušenějšímu Herbertu Rossovi. Ten přejal z broadwayské inscenace i další herecké představitele, tvořící v následujících letech „údernou jednotku” allenovských děl – Tonyho Robertse (Dick) a Diane Keatonovou (Linda), klíčovou osobnost Allenova soukromí i prvního tvůrčího období.
Jinak je ovšem film ukázkou totální harmonizace předlohy, což reflektovala i část dobové kritiky: Ross si od kameramana Owena Roizmana vyžádal „vzhled pastelově barevného popcornu” a Allena donutil zbavit text formálních hrátek. Kvůli stávce filmových pracovníků se navíc nenatáčelo na Allenově domovském Manhattanu, ale ve standardně romantickém San Francisku. Hollywoodský „neviditelný” vypravěčský styl Ross vždy pojímal značně neosobně díky zažitému smyslu pro pevný rytmus a citu pro vlídný soulad, jež si osvojil jako choreograf a režisér hudebních snímků. Co může být protikladnějšího k allenovsky invenční, těkavé, nervní „jazzové” filmové skladbě? Máme tak před sebou mimoděčné svědectví o věčné snaze hollywoodského mainstreamu harmonizovat svět k lepšímu – i kdyby to mělo znamenat jeho zničení.”